Večerní běhání

“UááááAAaaa!!” řev se nese Slaměnkou. Franta zahájil večerní běhání. Večerní běhání má několik jednoduchých pravidel. Musí se při něm pochopitelně běhat, to dá rozum, ale navíc u toho musíte řvát co vám síly stačí a postupem času a s přibývajícími kolečky se vysvléknout do naha. Praktikovat lze od rána do noci a dosud jsem nepochopil, proč je to VEČERNÍ běhání. Nechápavý nerudný tatík.
“Dělej Jidřichůůů, slíkni trikóó” burácí za běhu Franta, který kolem mě probíhá už jen v tílku. Má na tílko postavu.
Jindřich staví na zem PETku s vodou, kterou sebral nechci vědět kde a naplnil ji netroufám si hádat čím. Ve chvíli točí trikem nad hlavou a kvíleje vysokým tónem se ve svém flekatém tílku řadí na konec dvojčlenného pelotonu.
Zvednu oči od e-mailů a hledám pohledem Marušku. Stojí na jedné noze a vystřihuje vánoční ozdoby. Jenže večerní běhání je večerní běhání…. to člověka strhne. Maruška vyráží za kluky dusat naším neklidným obydlím.
“Ne, ty néé, nejsi sportovec!” staví se Marii do cesty rezolutní Franta. Rozzlobené vrasky nad kořenem nosu jsou ztělesněná neústupnost.
Maruška se tedy bez řečí vysvléká z růžových vrstev do stejně růžového tílka. Řev se ňásobí, tempo stoupá, trasa běžců se komplikuje. Řežou mezi futry zatáčky a riskantně předbíhají na rovinkých plných odhozených hraček. Napětí roste, proto tílka i spoďáry musejí pryč…

Dům naplněný spokojeným smíchem dětí, říkáte. Je hezké mít doma živo, říkáte. Home office je super, říkáte…