Zombičárna: Prequel

Kdysi se lidem zdálo, že jsou hloupí nudní klauni stejně přitažliví jako něco, co domů přinesla kočka. Většinou měli pravdu, někteří si lichotili. Ale tak jako mnoha problémů, i tohohle se ujala věda. Nejprve naordinovala lidem drogy, potom chirurgii a nakonec genetické inženýrství. Vždyť čím mohl tehdy člověk trumfnout souseda, když všichni měli vše co...

Zombičárna: Kručení

Chalupa krytá drnem zvolna vzdychla a ven se vyvalil smrad jak bolavá noha. Takhle zombík ve formě nesmrdí. Tenhle smrdí jen hladový zombík. Hlad. Takže, jeden tam byl. Nebo hůř, pořád ještě je. Zapřel jsem kuši do ramene a zkontroloval, jestli je ve žlábcích na hrotu šipky dost šťávy. „Na tři“ zašeptal jsem si a...

Zombičárna: Trefa do živého

Soumrak. Sychravý podzim mi lezl pod košili, z vlasů kapala vysrážená mlha na promrzlý nos. Prsty na nohou jsem cítil naposledy někdy ráno. Příroda se vybarvila do hoven a krve, odhodila listy, uspala zvířata a člověk si začal připouštět vlastní smrtelnost. Zimy bývají vždy kruté a zásoby z naleziště se mi tenčí. Ale zkuste jíst...

Zombičárna: Jateční pistole

První, co člověka na Bašinovi upoutá, je jeho ksicht. Má ho pořád dobrosrdečně rozšklebený, červený, pokrytý potem, tukem nebo nějakou jinou mastnou sračkou. K tváři chovance ústavu pro mentálně choré pasuje i tělo. Bašin je rozteklá hromada špeků. Bašin má ale sílu, jakou bývají obdařeni jen dementi výměnou za jejich chabý rozum. Bašin ale není...

Zombičárna: Rolník

Bašin přihodil do ohně další větev a podíval se na psa. Bylo těžké si dokola opakovat, že to není ani nepřítel, ani jídlo. Že je to společník toho divného rolníka. Rolník to být musel, protože kdo jiný by se potloukal po divočině ve společnosti psa a neječel by přitom hrůzou?! Brašin si širokou tučnou rukou...